No (sham)poo?

Moje experimentování ohledně mytí vlasů začalo asi před dvanácti lety. Něco z toho bych dnes už experimentováním ani nenazvala. Ale tenkrát to byl vážně vodvaz. Rozhodnutí souviselo to s tím, že jsem měla potřebu seknout s konvenční kosmetikou kvůli zdravotnímu stavu. Měla jsem výhodu, že jsem studovala v Praze, takže najet na přírodní vlnu nebyl takový problém. Eshopy tenkrát ještě skoro neexistovaly, ale v Praze se to málo sehnat dalo.

Přírodní šampony. Hodně jsem sledovala jejich složení. Brzy jsem pochopila, že si můžu mýt vlasy jen tím, kde jsou mycí složkou glukosidy, cukerné tenzidy. Všechno ostatní mě kouše, svědí atd. Cocamidopropyl betain, o němž se s oblibou ale mylně říká, že je to přírodní mycí složka, mi udělal na hlavě pěknou paseku. O lauryl a laureth sulfátech ani nemluvím. Ty se v pseudopřírodní kosmetice objevují ještě dnes, ale nikdy v té certifikované.

Po pár letech už jsem byla trochu unavená z toho všeho šamponování. Co se dalo, to už jsem zkusila. Nastalo období no poo. A vlastně jsem to ani nevěděla, že je to no poo. Ten výraz se tenkrát ještě nepoužíval.

Období mycích olejů. Úplně na začátku, když jsem viděla mycí olej v obchodě s přírodní kosmetikou, můj první dotaz na prodavačku byl, na jakém principu funguje mytí olejem. A ona mi naprosto fundovaně odpověděla, že každý olej přeci myje. Hahá! Prodavačka byla skutečně řádně proškolená. Rostlinný olej byl ve všech stejný. Jak jsem brzy zjistila, lišily se v emulgátoru. Emulgátor je ona složka, která zařizuje spojení oleje s vodou a to, že olej jde umýt a sám o sobě se tedy podílí na mycí schopnosti. Mastnota na pokožce se spojí s olejem a emulgátor to vše smíchá s vodou. Některé oleje měly emulgátor, který se získává z rostlinného oleje. Tyto emulgátory nemají tak silnou emulgační schopnost. Oleje nemyjí tak intenzivně, ale jsou šetrnější. Některé měly emulgátor z PEG. Tam už byla emulgační schopnost dost silná. Takový olej myl dobře, ale hodně vysušoval. Mimochodem, dneska už ten nešvar tak často nepotkáte, ale dřív výrobci psali na web do složení pouze emulgátor a ve skutečnosti se v oleji nacházel polysorbát. Je to detergent. Kdysi jsem ho používala v laboratoři, když jsem chtěla izolovat nukleové kyseliny z rostlinných buněk. Skvěle totiž napomáhal rozbití proteinové složky. Fungoval by stejně dobře i na živočišné buňky. Přidání jen nepatrného množství do extrakční směsi, jednalo se o mikrolitry, tedy několik kapek, způsobilo větší výtěžek nukleových kyselin. Buňky rostlinného pletiva byly díky polysorbátu na maděru natotata. Číslo za polysorbátem určuje jeho sílu. Když narazíte na hydrofilní olej se složkou polysorbate-80, tak to už má grády. V mycích olejích najdete i různé tenzidy. Přírodní, chemické. Použití chemického tenzidu nebo emulgátoru v přírodním mycím oleji je naprosto postavené na hlavu a dělá se to kvůli penězům, aby výrobce srazil náklady na samotný výrobek. Nevýhodou mycího oleje bylo to, že myl lokálně. Kam se dal, tam to umyl. Nešlo s ním moc pohybovat po pokožce. 

Absolvovala jsem potom asi rok a půl, kdy jsem se myla jen lávovou zemí. Hodně zajímavé období. Lávovka byla super. Míchala jsem si ji na několik dní dopředu do velkého kelímku od krému. Někdy jsem doplnila pár kapkami rostlinného oleje. Občas jsem přidávala éterák z pačuli. Myla jsem si tak vlasy, obličej a celé tělo. Dodnes si pamatuju, jak jsem jela na služební cestu do Berlína. To jsem pracovala ještě jako molekulární biolog. A místo všemožných lahviček jsem si vystačila s jedním velkým kelímkem rozmíchané lávovky. Jenže po čase se mi začaly dělat lupy a tak celkově jsem měla pocit, že se mi přirozeně neodlupuje kůže po těle. Jako bych neustále měla na povrchu těla šupinky, které tam jsou a nikam nepůjdou. Lávovka už nebyla úplně ono. Vyvíjelo si to sice dlouho, přicházelo to plíživě. Ale jednoho dne už té kůže na mě bylo moc. A s lávovkou jsem skončila. Takže jsem byla docela dlouho no poo. 

Vrátila jsem se k přírodním šamponům a pak uběhlo ještě pár let, než jsem objevila i+m Naturkosmetik. Berlínská značka kosmetiky, kterou jsem si naprosto zamilovala. Moje srdcovka a zároveň budoucnost. S tou žiju dodnes, už je to sedm let. Ale nebyla bych to já, kdybych nešla dál a experimentování by skončilo.

Po letech šamponování jsem se rozhodla, že vyzkouším žitnou mouku. To smícháte trochu žitné mouky s vodou, na řidší kašičku. Nanesete na vlasy, promasírujete, umyjete. Očekávaným benefitem je prodloužení mycího cyklu vlasů. Což se u mě nedělo. Škrob z mouky způsobil, že vlasy zašedly, zatvrdly a šly tak umýt vždycky jen jednou. Další den jsem je musela umýt šamponem. Když jsem dala znova mouku, už jsem nemohla mezi lidi. Navíc to hrozně kousalo, asi jak to vysušovalo pokožku.

Mýdlové nebo také prací ořechy. To je vám takový sapindus z Indie. Skořápky obsahující saponiny. Ty se dají získat vyvařením ve vodě nebo se jen ořechy pěkně namelou a použijí na vlasy při mytí. Dají se koupit celé skořápky nebo už namletý prášek. Někomu vyhovují, mně teda vůbec. Vlasy zase totálně zatvrdly, navíc ten zápach z ořechů mi úplně nesednul.

Mýdlové ořechy

Kukuřičná mouka. Naprostá katastrofa. Asi nejhorší věc na mytí vlasů. Moje vlasy neumyla vůbec a taky mi potvrdila, že nemám experimentovat, když jdu někam na schůzku.

Žitná a kukuřičná mouka

Kakao. Mycí cyklus se dá prý prodloužit nanesením kakaa jako suchého šamponu. Je tomu tak. Do dlaní si nasypete trochu kakaa a aplikujete na pokožku hlavy. Doporučuju jen pro tmavovlásky. Kakao je na kůži skrz vlasy vidět. Někdo říká smíchat se škrobem, ale já ty škroby prostě moc nemusím. Kakao nezachrání mastné vlasy před umytím, ale u vlasů, co ještě umýt nepotřebují, protože nejsou mastné, ale zároveň nejsou právě umyté a zcela fresh, navrátí dobrý pocit. 

Co jsem zatím nezkoušela a neláká mě, to jsou tuhé šampony. Jsou to mýdla s nějakými pečujícími složkami. Mýdlo se vyrábí z rostlinného oleje a hydroxidu sodného. Hydroxid způsobí, že mýdlo má vyšší pH. Tedy vyšší než 5,5, což je hodnota pokožky. Mýdlo nepovažuju za no poo a nebudu si ho na vlasy dávat.

Jinak pořád vede šampon i+m Naturkosmetik z řady Freistil. Používám ho roky a ráda a po každém experimentování se k němu s vděčností vracím. Obsahuje cukerné tenzidy, nejšetrnější mycí složku, se kterou jsem se setkala. Jednou z mála, která projde přísnou bio certifikací. Umývá, ale nevymývá. Šampon je vhodný i pro alergiky. Je složen z minima surovin, bez éterických olejů a extraktů z bylin a květů.  Někomu prostě no poo sedne, někomu ne. No poo jsem absolvovala dost dlouho, abych věděla, že pro mě není a netřeba se trápit. Existují i šampony, které jsou šetrné. Stačí koukat na složení.

Šampon Freistil i+m Naturkosmetik

Vyzkoušeli jste už mytí vlasů no poo?

Michaela